Místo starého „Pravda vítězí“ (po malém intermezzu s nápisem „Pravda vítězi“) se na ní třepotá nápis „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Václav Klaus ho chtěl sice vzápětí doplnit o text „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“, ale neprošlo mu to.
Když kráčím pražskými ulicemi, s radostí zjišťuji, že Václav Havel v povědomí lidí stále žije. Pojmenovali po něm – coby po světovém dramatikovi – třeba Absurdní divadlo Václava Havla (původně Parlament; i po změně názvu zůstává funkce poslanecké sněmovny zachována); lidovost exprezidenta zdůrazňuje zase Trh Václava Havla (dříve Havelský).
Po dlouhé procházce se den chýlí ke konci a já se musím vrátit do jižních Čech. Ještě než mi z Havlního nádraží odjede vlak, prohlížím si suvenýry: trička s Václavem Havlem, půllitry s Václavem Havlem, bábušky s tváří Václava Havla, všechno z Číny. Hřeje mě u srdce, že národ na svého milovaného prezidenta ani po letech nezapomíná.
Do Budějovic mě odváží rychlík číslo 1989 „Václav Havel“. Vystupuji a Havlovou třídou (dříve Lannovou) mířím přímo na Parkoviště Václava Havla (bývalé náměstí Přemysla Otakara II. se radnice rozhodla přejmenovat po tomto milovníkovi rychlých aut a navíc tím dát věcem pravé jméno).
V restauraci si objednávám jedno havlo (původně pivo, jehož oficiálním přejmenováním připomnělo Absurdní divadlo Václava Havla státníkovo angažmá v trutnovském pivovaru) a zatímco ho labužnicky vychutnávám, v televizi nade mnou běží zábavná estráda „Havloviny“ (pojmenovaná coby hold Havlovu proslulému smyslu pro humor)…
Že je to děsivá představa? Taky si myslíte, že připomínat si odkaz velkého humanisty a umělce tím, že po něm nazveme letiště, vězení, ulice, náměstí a kdovíco ještě, je absurdní? Taky máte pocit, že pokud mu skutečně chceme vyjádřit úctu, musíme začít u sebe samých? Já ano. Budu se odteď snažit pozorněji naslouchat názorům ostatních, najdu v sobě víc soucitu ke slabším a utiskovaným a víc pokory k životu, ke krajině a ke světu jako takovému a na počest Václava Havla se navíc nechám přejmenovat na Václava Havla.
Jan Flaška / autor je zarytý pravdoláskař
(psáno v lednu 2012)